Historie krytu se začala psát v době 2. světové války. Doposud se nepodařilo a s velkou pravděpodobností se ani z důvodu zničení nikdy nepodaří nalézt archiválie nacistického úřadu Tiefbauamt Brünn (Hlubinný stavební úřad Brno), jenž s velkou jistotou od konce roku 1943, anebo nejpozději v následujícím roceřídil přípravné, odstřelovací a stavební práce v geologicky obtížném skalnatém terénu pod hradem a někdejší barokní pevností Špilberk, na jejichž základě byl užv polovině listopadu roku 1944 – v době prvního velkého spojeneckého náletu na Brno – brněnským německým a snad i českým občanům, německé protiletecké policii a pravděpodobně také některým složkám wehrmachtu k dispozici zřejmě ještě ne zcela dokončený protiletecký kryt.
Na zachovalé, ale bohužel nedatované fotografii z výše uvedených let, která se nachází ve fondech Archivu města Brna, je vidět rozestavěný vstup do objektu, který je zajištěn pouze velkými dřevěnými kládami, nad nimiž se nachází cedule s hornickým symbolem, dvěma zkříženými kladivy, a německým i českým nápisem s hornickým pozdravem „Glück auf!“, „Zdař Bůh!“. Nad touto cedulí se vedle provizorního dřevěného sloupu s přívodem elektřiny nachází větší cedule s označením účelu stavby a úřadu, který ji zajišťoval – Luftschutzstollenbau (Stavba štoly protiletecké ochrany) a Tiefbauamt Brünn.
Je přitom velmi pravděpodobné, že dokumentace úřadu Tiefbauamt Brünn byla ke konci války spolu s veškerou stavební agendou města za roky 1851-1945 umístěna v blízké obci Pozořice ležící na východ od Brna, kde při bojích o město na konci dubna 1945 kompletně shořela.
Bližší informace nepřinesla ani prosba o důslednou rešerši v Bundesarchivu Bundesrepublik Deutschland (Spolkovém archivu Spolkové republiky Německo), kde by se snad hypoteticky určité informace k výstavbě protileteckých krytů v Brně mohli nalézat. Zásadní otázkou tu je skutečnost, z jakých finančních zdrojů byly protiletecké kryty v Brně financovány – zda-li z protektorátních, anebo, pro větší podíl německého obyvatelstva v Brně, z německých nacistických úřadů.
Důležité východisko pro výzkum představuje dosavadní výzkumná a publikační práce badatele Aleše Svobody, jejímž výstupem jsou tři díly knihy Brněnské podzemí (Brno 2001, 2003, 2004). Autor mylně datuje počátky výstavby krytu pod Špilberkem, a to do počátku dvacátého století. Přesto se v jeho bádání nachází mnoho podstatných informací týkajících se výstavby protileteckých krytů v prostoru kopce Kraví hory, jež lze analogicky použít i při obtížném pokusu rekonstrukce stavby krytu pod Špilberkem v závěrečné fázi války.
Na základě těchto výzkumů lze předpokládat, že organizací výstavby všech protileteckých krytů v centru města byly kromě úřadu Tiefbauamt Brünn pověřeny také specializované vojenské jednotky Luftschutz (Protiletecká ochrana) a pracovní síly sdružené v instituci Technische Nothilfe (Technická nouzová pomoc). V ní byli nasazeni především čeští odborníci a hlavně studenti středních škol formou nucených prací.
Tehdejší stavební technologie spočívala na principu postupného navrtávání a odstřelování skalního masivu. V místech odstřelů se hloubily chodby, kam byly k fyzicky velmi náročné práci nasazeny možná až stovky českých studentů ročníku 1927. Jejich úkolem bylo vybudovat soustavu pravoúhlých chodeb s několika vstupy a nouzovými východy s dobrým odvětráním a systémem sociálního zázemí.
Brňané žijící v centru města se v krytech pod Špilberkem a pod Kraví horou schovávali při třech spojeneckých náletech v závěru roku 1944, počátkem dubna 1945 a při osvobozování města ke konci dubna tohoto roku. V krytu na Husově ulici se mohlo ukrývat téměř pět set osob z řad Brňanů, protiletecké policie (Luftschutz) a pravděpodobně i některých složek wehrmachtu.
Pozoruhodnou epizodu po osvobození Brna představuje využití krytu v krátké době poválečné polodemokracie. Po půl roce od ukončení války, v doběvšeobecné obnovy běžného života a také v atmosféře odklízení trosek mnoha domů, které byly ve městě zničeny, podali dva místní obchodníci s vínem žádost o pronájem prostorů v bývalém krytu na Husově ulici. Těmito muži byli třiačtyřicetiletý Hermann Löwy, jenž tuto živnost v Brně provozoval už ve třicátých letech, a jeho společník třicetišestiletý Karel Šmíd.
Jejich podnikání bylo velmi úspěšné, zaměstnávali přibližně deset lidí a zásobovali moravskými, maďarskými a francouzskými víny nejen Brno ale i krkonošské hotely. Na jejich velkoobchod byla uvalena národní správa už dva dny po „Vítězném únoru“, 27. února 1948.
Poté převzala objekt Československá lidová armáda. Ta tyto prostory v naprostém utajení přebudovala na protiatomový bunkr, který nesl krycí označení „10-Z“. Objekt byl prioritně určen pro místní komunistickou nomenklaturu, místní velení Civilní obrany s kapacitou až pětset osob. Prostory byly dozděny cihelnou vyzdívkou, štoly byly prodlouženy a patrně také rozšířeny dalšími spojovacími chodbami. Úprava vstupu měla eliminovat účinky tlakových vln, celý prostor byl vybaven tehdy dostupnými technologiemi, které jsou dodnes zachovány v unikátním stavu.
Celková délka chodeb včetně nouzových východů tu dosahuje téměř 600 metrů, nejdelší střední štola zasahuje pod špilberský kopec od úrovně Husovy ulice do vzdálenosti 126 metrů a kryt má 65 místností na 1.500 metrech čtverečních. Na konci nejdelší chodby byl zřízen vodní rezervoár o objemu 50 m3. Pozoruhodné technické památky z padesátých let tu představují zvláště 60kW škodovácký generátor elektřiny, systém filtrace vzduchu a spojovací ústředna. Uvedení do provozu objektu „10-Z“ se uskutečnilo v roce 1959 a kromě několika cvičných poplachů nebyl nikdy využit.
Objekt předala Armáda České republiky v roce 1993 Magistrátu města Brna. Protiatomový kryt postupně chátral, přestal být pravidelně větrán, proti nezvaným návštěvníkům byly zabezpečeny jeho vstupy. V roce 2014 podepsal magistrát smlouvu o využití krytu s obecně prospěšnou společností, která připravuje zpřístupnění 10-Z. Hlavním smyslem projektu je učinit z původně vojenského prostoru místo setkávání a interaktivní expozici.
PhDr. Miroslav Jeřábek, Ph.D.